Co to znamená být zralý a dospělý? Dobře komunikovat, rozumět světu, mít mnoho odžito, mnoho zkušeností a poučit se z nich, opustit dětské strategie atd.
A co když je to něco z tohoto, ale spíš než nějaké kompetence - je to stav bytí, je to určitá frekvence, určitý typ energie.
A když je to typ energie, dá se do něj dostat? Lépe obydlet? Dá se v něm naučit být jako doma?
Z mé zkušenosti je DOSPĚLÝ - emočně tělesno duševně energetická struktura, kterou získáváme v průběhu života a do které postupně fakticky dorůstáme.
A jaké že jsou ty jednotlivé struktury? Kopírují tělesný, emoční a duševní vývoj života.
Začínáme EMBRYEM, po porodu se stáváme DÍTĚTEM, při průchodu pubertou pak TEENAGEREM a následně pak DOSPĚLÝM. A při každém z těchto období se kompletně mění jak tělesná tak emoční ale i duševní struktura, včetně mozku. A tudíž i energetická.
DÁ SE TO PŘEDSTAVIT?
EMBRYO, DÍTĚ, TEENAGER a DOSPĚLÝ - vždy nové celo tělesně emočně duševní energetická struktury - jsou do sebe zakleslé jako bábuška. A my můžeme mít silného a zdravého dospělého, jen když ty bábušky pod ním jsou dobře vyživené.
Když pak někde na cestě v našem vývoji dojde k záseku, tato struktura je velmi slabá nebo ani nevznikne a náš vývoj se v lepším případě zastaví na teenagerovi a v horším třeba i v dítěti - naše psychika prostě nepřeroste dál.
Je to proto, že věci a vývojové potřeby, které k tomu byly potřeba nejsou naplněny a prostě se další struktura nevytvoří a nebo je velice slabá a my nemáme sílu a dary toho typu. Tzn. nemá na čem narůst. A tak máme třeba svět, který je manažovaný nejen strategiemi z období dítěte, ale i lidmi, kteří převážnou část svého bytí prožívají v dětských strukturách, i když navenek zdánlivě v dospělém těle. A tak třeba business neřídí většinu času dospělý muž ale malý kluk, či doma není zralá žena, ale revoltující pubertačka či hodná holka.
A vůbec není výjimka, když někdo celý život stráví v embryonální struktuře, kterou má nejsilnější, a skrze její pudovost a instinkty řídí svůj život a samotným životem se dále dostává jen pomálu. A nebo se pocitově plácáme ve věcech, vztazích atd. i když už "bychom na to dávno mělo mít věk". Problém je však spíše tím, že jsme nedorostli vnitřně.
A obecně platí, že vyšší vývoje struktury, sebou skýtají nové výzvy, ale také nesou úplně nové kvality. A je to právě teprve v nejširší bábušce/struktuře- dospělém, kde jsou pak k dispozici také kvality jako hluboký klid, obrovská kapacita, přítomnost, propojenost s druhým, pocit sounáležitosti - je to stav bytí ze srdce.
Zkušenost z praxe ukazuje , že valná většina lidí zastaví svůj vývoj na období teenagera a pak je i společnost více sebe-středná a na sebe-zaměřená. A přitom, kdo zažije jednou delší pobyt ve struktuře dospělého (a zjistí třeba, že to vůbec nezná), už nechce jinak, to je ta klidné euforie, ten pocit obyčejného bytí, štěstí z přítomnosti...
A tak je to paradoxně právě posilováním jednotlivých období /energetických struktur, doprožíváním, toho co je třeba, naplněním vývojových potřeb. Tak aby se celkově psychika mohla přirozeně posunout do vyšších vývojových stádií a samovolně se překlopila výše a tím přišly do života nové možnosti a kvality. Když něco doprožiji, doléčím v embryu, poňunám v dítěti, obejmu v teenagerovi, postupně to dobublá přes všechny struktury a posílí to mého dospělého, více než kdejaké rozhodnutí, protože změna se se pak děje energeticky...
Když posílím svůj spodek, posílím svůj celek...
a svoji DOSPĚLOST A ZRALOST
Comentarios